Qal — infinitiv

Hebrejština rozlišuje dva infinitivy: infinitiv konstruktní (infinitivus constructus) a infinitiv absolutní (infinitivus absolutus). Oba jsou nesklonné tvary — nevyjadřují osobu, číslo ani rod.

Tvary

Infinitiv konstruktní

Infinitiv konstruktní funguje jako slovesné jméno — může stát jako podmět, předmět nebo se pojit s předložkami:

1. S předložkou לְ vyjadřuje účel („aby"):

   • לִקְטֹל = „aby zabil"
   • לִשְׁמֹר = „aby střežil"

2. S předložkou בְּ vyjadřuje časové určení („když"):

   • בִּכְתֹב = „když psal"
   • בִּשְׁמָרָם = „když oni střežili"

3. S předložkou כְּ vyjadřuje časové určení („jakmile"):

   • כִּשְׁכַב = „jakmile ulehl"

Infinitiv konstruktní může mít sufigovaná zájmena vyjadřující podmět (קָטְלוֹ „jeho zabití" = „že zabil") nebo předmět (שָׁמְרוֹ „jeho střežení" = „že střežil ho").

Infinitiv absolutní

Infinitiv absolutní má dvě hlavní funkce:

1. Zesiluje sloveso (figura etymologica) — stojí před nebo za určitým tvarem téhož slovesa:

   • קָטוֹל יִקְטֹל = „jistě zabije" (doslova: „zabití zabije")
   • שָׁמוֹר תִּשְׁמְרוּ = „pilně budete střežit"

2. Nahrazuje určitý tvar — zejména imperativ:

   • זָכוֹר אֶת־יוֹם הַשַּׁבָּת = „Pamatuj na den sobotní"

Příklady z Bible