návodmluvnicecvičenío projektu
GEN 1:1
Projekt je ve fázi vývoje(v. 0.7)

Qal — imperativ

Imperativ (imperativus) vyjadřuje přímý rozkaz nebo výzvu. Existuje pouze ve 2. osobě — pro rozkaz ve 3. osobě slouží jusiv, pro vyjádření záměru v 1. osobě kohortativ.

Tvar imperativu vzniká z imperfekta odstraněním praeformativu תִּ.

Paradigma: vzor קטל

Imperativ silného slovesa v qalu
qalimperativeSg.Pl.
2. m.קְטֹלqəṭōlzabij!קִטְלוּqiṭlûzabijte!
2. f.קִטְלִיqiṭlîzabij!קְטֹלְנָהqəṭōlnāhzabijte!

Vztah k imperfektu

Imperativní tvary se odvozují z odpovídajících tvarů imperfekta bez předpony:

ImperfektumImperativ
תִּקְטֹל (tiqṭōl)קְטֹל (qəṭōl)
תִּקְטְלִי (tiqṭəlî)קִטְלִי (qiṭlî)
תִּקְטְלוּ (tiqṭəlû)קִטְלוּ (qiṭlû)
תִּקְטֹלְנָה (tiqṭōlnāh)קְטֹלְנָה (qəṭōlnāh)

Jusiv a kohortativ

Jusiv (iussivus) vyjadřuje výzvu nebo přání ve 3. osobě. U silných sloves v qalu má stejný tvar jako imperfektum (odlišný tvar je patrný u slabých sloves, např. ל״ה).

Kohortativ (cohortativus) — 1. osoba s příponou ה ָ:

Příklady z Bible

Dt 6,4
שְׁמַע יִשְׂרָאֵל יְהוָה אֱלֹהֵינוּ יְהוָה אֶחָדšəmaʿ yiśrāʾēl YHWH ʾělōhênû YHWH ʾeḥāḏSlyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jedinýשְׁמַע — Qal impv. 2. m. sg. od שׁמע (slyšet)
Ž 100,2
עִבְדוּ אֶת־יְהוָה בְּשִׂמְחָהʿiḇdû ʾeṯ-YHWH bəśimḥāhSlužte Hospodinu s radostíעִבְדוּ — Qal impv. 2. m. pl. od עבד (sloužit)
Iz 1,17
לִמְדוּ הֵיטֵב דִּרְשׁוּ מִשְׁפָּטlimdû hêṭēḇ diršû mišpāṭUčte se činit dobro, hledejte právoדִּרְשׁוּ — Qal impv. 2. m. pl. od דרשׁ (hledat, požadovat)
Gn 22,2
קַח־נָא אֶת־בִּנְךָqaḥ-nāʾ ʾeṯ-binḵāVezmi prosím svého synaקַח — Qal impv. 2. m. sg. od לקח (vzít) — nepravidelný tvar